Už je mi to fakt blbý začínat každou moji recenzi polských válečníků Vader slovy, že tato grupa prostě nemá chybu. Ona otřepaná fráze „tato kapela nikdy nezklame“ zcela vystihuje Petra a spol. Podceňovat tuto partu se skutečně nevyplácí, o tom jsem teď již zcela přesvědčený. Od vydání poslední zběsilé placky Litany uplynuly již dlouhé dva roky. Kdo zná diskografii této kapely, dobře ví, že to je standardní doba mezi jednotlivými alby, která bývá obvykle vyplňována různými EP-čky. Tentokráte mělo naše čekání na další řadovku uspokojit mini CD Reign Forever World, jenž vyšlo v loňském roce. Ale vraťme se zpět do současnosti.
Opravdu velice těžko se mi nacházejí slova na popsání Revelations. Všechno podstatné o Vader již bylo mnohokrát řečeno a nějaké podrobné popisování jejich muziky by bylo jen další nošení dříví do lesa a opakování se. Vader jsou prostě extrém, který si za bezmála patnáct let na scéně vybudoval velmi pevnou a těžce otřesitelnou pozici. Někdo možná nebude souhlasit, ale dle mého nátoru dnes tito Poláci náleží mezi absolutní světovou špičku a mnohé své dávné učitele již bez problémů překonávají.

Co tedy nabízí svým posluchačům novinková placka Revelations. Odpověď je naprosto jednoduchá – téměř pětatřiceti minutovou porci pořádně hutné, rychlé, zničující a brilatně nazvučené trash/deathové smršti. Nejvyšší rychlostní stupeň prezentovaný albovým předchůdcem byl tentokráte zvolněn do kapánek nižších obrátek, přičemž vznikl prostor i pro menší experimenty (např. nenápadné klávesy v závěrečné Revelation of Black Moses). Vader se tentokráte spíše než na rychlost zaměřili na další zdokonalování své vize hudebního extrému a svou tvorbu ponořili do více deathovějších vod, přičemž došlo k celkovému zhutnění výsledného zvuku a jestliže se v minulosti dalo říct, že jeho vyznění je naprosto devastující, tak zvuková kulisa Revelations musí toto tvrzení posunout ještě o notný kus dál směrem k metě s názvem „TOTÁLNÍ HUDEBNÍ MASAKR“! Stačí si poslechnout kousek s názvem Whisper a musíte mi dát zapravdu. Ucho extrémistovo si prožívá neopakovatelný multiorgáč a palice pod tlakem absolutního vytřepání drží na krku jen silou vůle. Pochopitelně nesmím ani zapomenout na další typický znak symbolizující tuto chásku – a tím jsou nervydrásající kvílivá sólíčka (Darkmoor je totiž hrozně miluje:-) ), kterých si rovněž užijete požehnaně a bez nichž by si snad Vader ani nedokázal představit.

Na světě je tedy další skvělý zápis do diskografie této polské legendy a je zcela jasné, že veteráni od našich severních sousedů mají stále co říct na poli extrémní metalové muziky, ba co víc, i nadále patří mezi její vůdčí představitele a tímto kouskem si svoji pozici ještě více upevnili. Je opravdu velmi málo kapel držících si každou další řadovou deskou vysoký standard, což o Vader platí naprosto jednoznačně. Zní to jako klišé, ale já vám už na začátku říkal, že se mi velmi těžce píše o této kapele, když musím pokaždé pět tu samou chválu …Přesto si však na závěr neodpustím zcela subjektivní názor a to, že pro mě osobně zůstává i nadále vrcholem tvorby Vader sedm let staré poselství z hlubin (De Profundis – 1995) … Revelations se však k tomu vrcholu přiblížily téměř na dostřel.